Exekutor nebo snad exekutor nad zákon?

zveřejněno 05. 12. 2014

Ve své každodenní praxi „dluhového poradce“ se setkávám s mnohými příběhy a případy, které nelze nechat jen tak, bez povšimnutí. Vždycky si říkám: „Co mne může v mém oboru ještě nového potkat, vždyť už jsem se setkala snad se vším…“. Jak jsem ale nedávno zjistila, opět jsem se zmýlila, nesetkala jsem se se vším…  Před časem se na naši službu obrátil klient se žádostí o pomoc a tehdy jsem se musela sama sebe zeptat: “Kam může exekutor, coby osoba úřední, která navíc zastupuje stát, až zajít? Bohužel, někdy hodně daleko!“. Odvážím se tvrdit, že někdy až na hranu zákona. Jak si jinak vysvětlit „přehmaty“ (jsou to ale vůbec přehmaty??), kterých se exekutor dopustil? Pro uklidnění však dodávám, že naštěstí se jedná spíš o výjimky, než běžnou praxi. Ale ani k nim by nemělo docházet.

Ten výše zmíněný klient přišel s tím, že mu exekutor vydražil nemovitost. Šlo o situaci závažnou, ale za jistých okolností k ní může dojít. Nemůže k ní dojít ale v době, kdy není pravomocně ukončeno insolvenční řízení. Po seznámení s případem klienta jsem došla k závěru, že při postupu exekutora v exekučním řízení došlo k více podivuhodným „přešlapům“. Klient si byl plně vědom svého závazku vůči oprávněnému, a proto, po dohodě s Exekutorským úřadem, ihned začal svůj závazek splácet. Podivné bylo to, že i když klient začal souběžně pracovat, výdělek měl poměrně vysoký a soudní exekutor mohl nařídit srážky z platu, a tím docílit úplného plnění, přistoupil k prodeji nemovitosti se smluvním zástavním právem, ve které klient společně s rodinou bydlí. Daným postupem, jak se domnívám, citelně zasáhl do práv klienta. Soudní exekutor totiž plně nevyužil přednostní způsoby provedení exekuce dle §58 a §59 zákona č. 120/2001 Sb. EŘ, které by vedly zcela jistě k uspokojení práv oprávněného, a které mu zároveň zákon umožňuje (právě proto zákonodárce zvolil tento postup při volbě způsobů provedení exekuce soudním exekutorem). S tímto názorem na provedení výkonu exekuce se ztotožňuje nejen zákon, ale i názory ostatních soudních exekutorů (viz Komorní listy  III/2014, 6.ročník, str. 22 ), cituji: “…při výkonu exekuce soudní exekutor postupuje tak, aby šetřil práva všech účastníků exekučního řízení. Smyslem exekuce není trestat povinného, ale především uspokojit oprávněného v co nejkratším časovém horizontu a v nejvyšší možné míře.“

Klient byl posléze nucen podat návrh na povolení oddlužení, navíc se domníval, že v insolvenčním řízení se exekuční řízení přerušuje a nelze exekučně vykonávat. Přesto soudní exekutor nejdříve přistoupil k provedení mobiliární exekuce s mnoha pochybeními a poté k vydražení nemovitosti. Toto jednání je ale v rozporu s ustanovením zákona č. 182/2006 Sb., z kterého vyplývá, že nelze v insolvenčním řízení provést exekuci žádným způsobem, a to od hodiny a data uveřejnění v insolvenčním rejstříku do pravomocného ukončení insolvenčního řízení.

K porušení zákona exekutorem ale nedošlo jen ve výše popsaném případě, ale i v dalších případech u jiných klientů. Na službu se obrátili klienti, kteří úspěšně ukončili oddlužení splátkovým kalendářem, (někteří splatili své závazky ve 100%), přesto soudní exekutor po takto úspěšně skončeném insolvenčním řízení pokračoval v přerušeném exekučním řízení, a to srážkami ze mzdy. Přičemž insolvenční zákon jasně stanoví, cituji: „…dlužník se osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Osvobození se též vztahuje na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se též vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky postihu.“   

Zde popsané případy nelze nechat jen tak bez povšimnutí. Není možné, aby docházelo k takovým „přešlapům„ úředních osob z pozic mocnějších. Domnívám se, že soudní exekutor působí právě jako úřední osoba, pověřena výkonnou mocí v zastoupení státu. Jako taková má celou řadu oprávnění, ale i stejnou míru povinností a jako taková se musí zákony striktně řídit a nemůže ze svého postavení zákony svévolně porušovat, ba dokonce, si dovoluji vyslovit, povyšovat se nad zákony. Primárně on musí mít povědomí o tom, že zákony jsou od toho, aby se dodržovaly a jejich dodržováním přispívat k předcházení chaosu a porušování základního řádu. Při výkonu exekuce se soudní exekutor řídí postupy a principy, jenž jsou zakotveny v zákonech, vyhláškách a dalších předpisech, kdy, cituji: “….exekutor má postupovat dostatečně pravdivě, pečlivě, svědomitě a poctivě.“ Nad to se má exekutor při výkonu exekuce řídit Etickým kodexem soudního exekutora, který mimo jiné stanovuje: „…důvěra, již exekutorovi a jeho zaměstnancům prokazuje stát i veřejnost, musí být vyvážena nejen vysokou odbornou způsobilostí, důsledným uplatněním a zachováním práva, respektu, dodržování práv a právem chráněným zájmům fyzických a právnických osob při provádění exekuční a další činnosti, ale i morální integritou a respektováním nejvyšších morálních standardů při výkonu odborné praxe.“

Zpracovala: Mgr. Jitka Švajdová, sociální pracovnice Dluhové poradenství Samaritán